|
|
Sekundární metabolity mechorostů
Štěpán, Michal ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Skýbová, Jana (oponent)
Mechorosty jsou velmi starou skupinou rostlin, které je připisováno prvenství při přechodu rostlin na souš. Aby tento přechod rostlin na souš byl možný, bylo zapotřebí, aby vyvinuly strategie v boji proti různým vnějším faktorů prostředí. A těmito prostředky, pro účinný boj proti boji na souši, jsou různé sekundární metabolity. Je samozřejmé, že tímto vývoj různých ochranných mechanismů neskončil. V podmínkách, v kterých žijí mechy, je zapotřebí bojovat proti různým houbám a bakteriím. V boji s těmito organismy samozřejmě využívají také různých sekundárních metabolitů. Sekundární metabolity mechorostů jsou velice zajímavým a málo prozkoumaným odvětvím. V této práci jsou zahrnuty informace týkající se sekundárních metabolitů mechorostů a jejich analýzy a také možnosti využití izolovaných sekundárních metabolitů. Jsou zde zahrnuty jak začátky výzkumu sekundárních metabolitů od jednoho z prvních izolovaných terpenů, kterým byl marchantin u Marchantia polymorpha, až po dnešní studie, zaměřující se na objev nových sekundárních metabolitů přímo u vybraných zástupců mechorostů a samozřejmě jejich využitelnost v lidské činnosti. Z různých zahraničních publikací bylo potvrzeno, že mechorosty produkují specifické sekundární metabolity, které se nacházejí jen u vybraných mechorostů a ne u vyšších rostlin....
|
|
|
Metody studia biologie epifytických mechorostů
Reitschmiedová, Erika ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Novozámská, Eva (oponent)
Ve své práci se zaměřuji na základní shrnutí a popis metod užívaných ke studiu biologie/ekologie mechorostů, a to s důrazem na epifytické mechorosty. Popisované metody tedy zahrnují studium biologie mechů a játrovek, mezi hlevíky se epifytické formy nevyskytují. Práce je rozdělena do pěti kapitol, jejichž hlavním cílem je popsat základní či nejužívanější metody studia fenologie, růstu, bioindikace a environmentálních podmínek, jako měření závislosti na světle, vodě a měření pH borky. Poslední, pátá kapitola "Formy a strategie" je pouze terminologická a obsahuje pojmy označující životní a růstové formy a životní strategie mechorostů, které se užívají při studiu kolonií mechorostů.
|
|
|
Diverzita rodu Riccia (Marchantiophyta)
Spurná, Veronika ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Svoboda, David (oponent)
Cílem této práce je podat stručný přehled o rodu Riccia. Společně s rodem Ricciocarpos Corda se taxonomicky řadí do čeledi Ricciaceae (řád Marchantiales, oddělení Marchantiophyta). Oba rody mají jednoduchý endosporofyt a chybí jím elatery. Rod Riccia má širokou ekologickou valenci. Zástupci rodu, kteří jsou přizpůsobeni životu v sušších oblastech, se nachází na holé, prosluněné, jílovité půdě. Jiné druhy se vyskytují na vlhkých místech, kde se drží voda anebo také přímo ve vodním prostředí. Rod má kosmopolitní rozšíření. Největší diverzita je v subtropických oblastech, kde jim prospívá vysoká rozmanitost a bohatost prostředí. Zástupci tohoto rodu dokáží přežívat extrémní podmínky, velmi snadno se přizpůsobují novým podmínkám a také se vyznačují velkou morfologickou plasticitou. Z tohoto důvodu dodnes panují problémy správně určit některé konkrétní druhy. V České republice je celkem 13 druhů a z toho jsou tři druhy snadno zaměnitelné. Práce je částečně zaměřena i na porovnání druhů R. fluitans a R. rhenana ze sekce Ricciella. První z nich se typicky vyskytuje na hladině vody. Pokud se však ocitne bez trvalého vodního prostředí může připomínat druh R. rhenana, který se většinou nachází v terestrické formě. Třetí druh ze sekce R. stenophylla se dosud nevyskytuje v ČR, ale je možné, že u nás bude v...
|
|
|
Metody studia biologie epifytických mechorostů
Reitschmiedová, Erika ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Novozámská, Eva (oponent)
Ve své práci se zaměřuji na základní shrnutí a popis metod užívaných ke studiu biologie/ekologie mechorostů, a to s důrazem na epifytické mechorosty. Popisované metody tedy zahrnují studium biologie mechů a játrovek, mezi hlevíky se epifytické formy nevyskytují. Práce je rozdělena do pěti kapitol, jejichž hlavním cílem je popsat základní či nejužívanější metody studia fenologie, růstu, bioindikace a environmentálních podmínek, jako měření závislosti na světle, vodě a měření pH borky. Poslední, pátá kapitola "Formy a strategie" je pouze terminologická a obsahuje pojmy označující životní a růstové formy a životní strategie mechorostů, které se užívají při studiu kolonií mechorostů.
|
|
|
(A)sexual Life of Liverworts
HOLÁ, Eva
This thesis comprises of two published papers and one accepted manuscript, focused on various aspects of liverwort reproduction. Treated aspects include patterns of asexual reproduction, sex ratio and sex-specic pattern in vegetative growth, and patterns of genetic variation and spatial genetic structure of populations differing in availability of substrate on localities and the population connectivity, and consequently in size, density, and prevailing reproductive mode. These characteristics were studied on representatives of the family Scapaniaceae s.l., belonging to the largest liverwort order Jungermanniales. The results showed that asexual propagules were formed and present in course of the whole growing season and can be considered as a sufficient substitution for sexual reproduction. In contrast with the female-biased sex ratio observed earlier in most dioicous bryophytes, unexpectedly high male-biased sex ratio was observed in the aquatic liverwort, which was speculated to represent a strategy to overcome sperm dilution in aquatic environment. In addition, no size differences between female and male shoots were detected, although the evidence for higher cost of sexual reproduction in females was found. The study of population genetic structure has shown that even small and predominantly asexually reproducing populations are important sources of genetic variation. However, we were able to demonstrate notably low levels of gene flow among populations where habitat fragmentation poses a significant barrier to dispersal of diaspores. The fine scale study of spatial genetic structure revealed a strong aggregation of genotypes, particularly in smaller populations, and at the same time showed that asexual reproduction is an efficient mean of maintaining the populations at not only the short distances, given the spatial extent of clones spanning dozens of meters.
|
host ::
RSS.